Ekumenická rada církví v České republice je společenstvím křesťanských církví, které vyznávají Pána Ježíše Krista jako Boha a Spasitele podle Písem Starého a Nového Zákona a usilují uskutečňovat své poslání společně ke slávě jednoho Boha, Otce i Syna i Ducha svatého. Více ...
Historie
Podle tradice je zakladatelem judaismu Abraham a jeho potomci Izák a Jákob (počátek 2. tisíciletí př.o.l.). Vznik židovského náboženství se však datuje do období odchodu Židů z egyptského zajetí, tedy přibližně do 13. stol. př.o.l., kdy podle Bible obdržel Mojžíš na Sinaji Desatero přikázání. Zásadními zlomy v historii bylo vytvoření Davidova království (kolem r. 1000 př.o.l.) a vybudování Jeruzalémského Chrámu Šalamounem (r.960 př.o.l.) Jeho dvojí zboření, první v r. 587 př.o.l. vojsky babylonského krále Nabuchodonozora a druhé v r. 70 o.l. Římany, mělo za následek vznik rozsáhlé židovské diaspory po celém světě. Od 1. století se pak namísto Chrámu stávají centrem duchovního života jednotlivé synagogy.
Židovské osídlení dnešního území Čech a Moravy se datuje přibližně do 8. stol., první písemné zmínky jsou z 10. stol.
Poslání
Základem víry je Tóra, pět knih Mojžíšových, liturgickými texty jsou pak všechny knihy Starého zákona a Talmud, soubor tradičních předpisů k náboženskému životu a výklad textů.
Bohoslužby se konají třikrát denně, ráno, odpoledne a večer, den odpočinku Šabat začíná v pátek večer východem prvních tří hvězd na oblohu a končí v sobotu večer toutéž dobou.
Členy Židovských obcí mohou být podle rabínského souboru zákonů (halacha) pouze ti, kdo mají židovskou matku a tzv. proselyté (ti, kdo na židovskou víru přestoupili). Podle současných stanov FŽO se mohou stát členy Židovských obcí v ČR ti, kteří mají nejméně jednoho židovského prarodiče (izraelský zákon návratu).
Organizace
Federace židovských obcí (FŽO) je střechovým orgánem, sdružujícím v současné době 10 Židovských obcí v Čechách a na Moravě. Kolektivními členy FŽO jsou i další židovské organizace a spolky jako např. Terezínská iniciativa, sdružení bývalých vězňů nacistických koncentračních táborů, Unie židovské mládeže, sportovní oddíl Makkabi atd. Židovské obce jsou zastoupeny ve vrcholném orgánu Federace, v Radě, volenými zástupci, jejichž počet se řídí počtem členů obce, kolektivní členové jsou zastoupeni předsedy jednotlivých spolků. Rada Federace volí ze svého středu předsedu a místopředsedy, kteří spolu s tajemníkem a vrchním zemským rabínem, jehož jmenování Rada schvaluje, tvoří Presidium. FŽO navenek zastupuje předseda a tajemník. Jednotlivé Židovské obce mají samostatnou právní subjektivitu a jejími statutárními zástupci jsou volení předsedové. V současné době působí ŽO v Brně, Děčíně, Karlových Varech, Liberci, Olomouci, Ostravě, Plzni, Praze, Teplicích a v Ústí n.L. Podmínkou vzniku a činnosti Židovské obce je pravidelné konání bohoslužeb. FŽO je kolektivním členem Světového židovského kongresu a Evropské Rady Židovských Obcí.
Činnost
FŽO zastupuje židovskou pospolitost vůči tuzemským orgánům a institucím, včetně státních, a vůči zahraničí. Činnost jednotlivých Židovských obcí lze rozdělit na:
činnost náboženskou, která se soustřeďuje na vedení šabatových bohoslužeb a všech dalších židovských svátků, z nichž nejdůležitější jsou Roš Hašana - Nový rok, Jom Kippur - Den smíření, Chanuka, Purim a Pesach,
činnost vzdělávací, soustředěnou nejen na mladou generaci, ale i na vzdělávání dospělých, a to nejen vlastních členů, ale i široké veřejnosti. Židovská obec v Praze provozuje mateřskou školu, od září 1997 školu, vede nejrůznější vzdělávací kursy a ve spolupráci s Universitou Karlovou se podílí na výuce judaismu na Filosofické fakultě a zejména na Teologické fakultě husitské,
činnost sociální, která obnáší zdravotní péči, výpomoc seniorům včetně donášky jídla a zajištění úklidu, až po finanční příspěvky sociálním případům. Židovská obec v Praze provozuje domov důchodců a chystá jeho rozšíření o návazné zařízení typu LDN,
činnost stavební, zaměřenou na rekonstrukce významných židovských památek, zejména synagog a hřbitovů, na celém území ČR. K zajištění tohoto nelehkého úkolu založila FŽO nadaci Dědictví.
FŽO je rovněž zakladatelem nakladatelství Sefer, které se soustřeďuje na vydávání titulů z oblasti náboženské literatury, literatury faktu (zejména období Holocaustu), jakož i díla význačných českých a světových židovských autorů. Věstník Židovských obcí v Čechách a na Moravě (a na Slovensku) Roš Chodeš je periodikum, které vychází jednou měsíčně a přináší aktuality ze života židovské komunity u nás a ve světě.
V r. 1994 založila FŽO spolu s pražskou Židovskou obcí a Ministerstvem kultury ČR Židovské muzeum v Praze. To se vedle svého hlavního poslání, jímž je prezentace sbírek v pražských synagogách, významně podílí na kulturní a vzdělávací činnosti. Pro tento účel založilo speciální středisko, které vytváří tematické programy jak pro vědeckou, tak i pro laickou veřejnost.
Statistika
Počet Židů na celém světě se dnes odhaduje na 14 milionů. ( 5 mil. žije v USA, 4 mil. v Izraeli, 3 mil. ve státech býv. Sov. svazu, 1,5 milionu v záp. Evropě a zbytek po celém světě.)
V 10 Židovských obcích v ČR je registrováno cca 1515 členů, v ostatních židovských spolcích cca 2.000 dalších. Odhaduje se, že v ČR dnes žije 15 - 20.000 Židů, avšak většina z nich není registrována.
KONTAKT:
Federace židovských obcí v ČR
Maiselova 18
110 00 Praha 1
tel: 224800824, 2247800858
fax: 224810912
sekretariat@fzo.cz
http://www.fzo.cz
Židovská obec v Praze
Maiselova 18
110 00 Praha 1
tel: 224 800 812
fax: 222 318 664
sekretariat@kehilaprag.cz
http://www.kehilaprag.cz
Židovské muzeum v Praze
Jáchymova 3
110 00 Praha 1
tel: 224 819 456
fax: 224 819 458
office@jewishmuseum.cz
http://www.jewishmuseum.cz
Podle tradice je zakladatelem judaismu Abraham a jeho potomci Izák a Jákob (počátek 2. tisíciletí př.o.l.). Vznik židovského náboženství se však datuje do období odchodu Židů z egyptského zajetí, tedy přibližně do 13. stol. př.o.l., kdy podle Bible obdržel Mojžíš na Sinaji Desatero přikázání. Zásadními zlomy v historii bylo vytvoření Davidova království (kolem r. 1000 př.o.l.) a vybudování Jeruzalémského Chrámu Šalamounem (r.960 př.o.l.) Jeho dvojí zboření, první v r. 587 př.o.l. vojsky babylonského krále Nabuchodonozora a druhé v r. 70 o.l. Římany, mělo za následek vznik rozsáhlé židovské diaspory po celém světě. Od 1. století se pak namísto Chrámu stávají centrem duchovního života jednotlivé synagogy.
Židovské osídlení dnešního území Čech a Moravy se datuje přibližně do 8. stol., první písemné zmínky jsou z 10. stol.
Poslání
Základem víry je Tóra, pět knih Mojžíšových, liturgickými texty jsou pak všechny knihy Starého zákona a Talmud, soubor tradičních předpisů k náboženskému životu a výklad textů.
Bohoslužby se konají třikrát denně, ráno, odpoledne a večer, den odpočinku Šabat začíná v pátek večer východem prvních tří hvězd na oblohu a končí v sobotu večer toutéž dobou.
Členy Židovských obcí mohou být podle rabínského souboru zákonů (halacha) pouze ti, kdo mají židovskou matku a tzv. proselyté (ti, kdo na židovskou víru přestoupili). Podle současných stanov FŽO se mohou stát členy Židovských obcí v ČR ti, kteří mají nejméně jednoho židovského prarodiče (izraelský zákon návratu).
Organizace
Federace židovských obcí (FŽO) je střechovým orgánem, sdružujícím v současné době 10 Židovských obcí v Čechách a na Moravě. Kolektivními členy FŽO jsou i další židovské organizace a spolky jako např. Terezínská iniciativa, sdružení bývalých vězňů nacistických koncentračních táborů, Unie židovské mládeže, sportovní oddíl Makkabi atd. Židovské obce jsou zastoupeny ve vrcholném orgánu Federace, v Radě, volenými zástupci, jejichž počet se řídí počtem členů obce, kolektivní členové jsou zastoupeni předsedy jednotlivých spolků. Rada Federace volí ze svého středu předsedu a místopředsedy, kteří spolu s tajemníkem a vrchním zemským rabínem, jehož jmenování Rada schvaluje, tvoří Presidium. FŽO navenek zastupuje předseda a tajemník. Jednotlivé Židovské obce mají samostatnou právní subjektivitu a jejími statutárními zástupci jsou volení předsedové. V současné době působí ŽO v Brně, Děčíně, Karlových Varech, Liberci, Olomouci, Ostravě, Plzni, Praze, Teplicích a v Ústí n.L. Podmínkou vzniku a činnosti Židovské obce je pravidelné konání bohoslužeb. FŽO je kolektivním členem Světového židovského kongresu a Evropské Rady Židovských Obcí.
Činnost
FŽO zastupuje židovskou pospolitost vůči tuzemským orgánům a institucím, včetně státních, a vůči zahraničí. Činnost jednotlivých Židovských obcí lze rozdělit na:
činnost náboženskou, která se soustřeďuje na vedení šabatových bohoslužeb a všech dalších židovských svátků, z nichž nejdůležitější jsou Roš Hašana - Nový rok, Jom Kippur - Den smíření, Chanuka, Purim a Pesach,
činnost vzdělávací, soustředěnou nejen na mladou generaci, ale i na vzdělávání dospělých, a to nejen vlastních členů, ale i široké veřejnosti. Židovská obec v Praze provozuje mateřskou školu, od září 1997 školu, vede nejrůznější vzdělávací kursy a ve spolupráci s Universitou Karlovou se podílí na výuce judaismu na Filosofické fakultě a zejména na Teologické fakultě husitské,
činnost sociální, která obnáší zdravotní péči, výpomoc seniorům včetně donášky jídla a zajištění úklidu, až po finanční příspěvky sociálním případům. Židovská obec v Praze provozuje domov důchodců a chystá jeho rozšíření o návazné zařízení typu LDN,
činnost stavební, zaměřenou na rekonstrukce významných židovských památek, zejména synagog a hřbitovů, na celém území ČR. K zajištění tohoto nelehkého úkolu založila FŽO nadaci Dědictví.
FŽO je rovněž zakladatelem nakladatelství Sefer, které se soustřeďuje na vydávání titulů z oblasti náboženské literatury, literatury faktu (zejména období Holocaustu), jakož i díla význačných českých a světových židovských autorů. Věstník Židovských obcí v Čechách a na Moravě (a na Slovensku) Roš Chodeš je periodikum, které vychází jednou měsíčně a přináší aktuality ze života židovské komunity u nás a ve světě.
V r. 1994 založila FŽO spolu s pražskou Židovskou obcí a Ministerstvem kultury ČR Židovské muzeum v Praze. To se vedle svého hlavního poslání, jímž je prezentace sbírek v pražských synagogách, významně podílí na kulturní a vzdělávací činnosti. Pro tento účel založilo speciální středisko, které vytváří tematické programy jak pro vědeckou, tak i pro laickou veřejnost.
Statistika
Počet Židů na celém světě se dnes odhaduje na 14 milionů. ( 5 mil. žije v USA, 4 mil. v Izraeli, 3 mil. ve státech býv. Sov. svazu, 1,5 milionu v záp. Evropě a zbytek po celém světě.)
V 10 Židovských obcích v ČR je registrováno cca 1515 členů, v ostatních židovských spolcích cca 2.000 dalších. Odhaduje se, že v ČR dnes žije 15 - 20.000 Židů, avšak většina z nich není registrována.
KONTAKT:
Federace židovských obcí v ČR
Maiselova 18
110 00 Praha 1
tel: 224800824, 2247800858
fax: 224810912
sekretariat@fzo.cz
http://www.fzo.cz
Židovská obec v Praze
Maiselova 18
110 00 Praha 1
tel: 224 800 812
fax: 222 318 664
sekretariat@kehilaprag.cz
http://www.kehilaprag.cz
Židovské muzeum v Praze
Jáchymova 3
110 00 Praha 1
tel: 224 819 456
fax: 224 819 458
office@jewishmuseum.cz
http://www.jewishmuseum.cz
23.11.2004, 16:31:00 Církve popisy Počet zhlédnutí ( 5947 )
Historie
V minulém století se křesťané v řadě zemí světa zabývali studiem biblických proroctví a přišli k závěru, že začíná období, které Bible nazývá "dobou konce". Přesvědčení o blízkém druhém příchodu Ježíše Krista dalo vznik hnutí, ze kterého se v polovině minulého století vytvořila církev, jež si zvolila vyznavačské jméno "adventisté sedmého dne". Tento název byl přijat v roce 1860, avšak církev byla oficiálně organizována v roce 1863, kdy měla v USA 3500 členů ve 125 sborech.
Učení Církve adventistů se rychle šířilo po celém světě. První sbory adventistů byly v Čechách a na Moravě zakládány v 90. letech minulého století.
Poslání
Církev adventistů s.d. je křesťanskou církví hlásící se k reformační tradici. Je celosvětovým společenstvím křesťanů, kteří za pravidlo své víry a života přijali Bibli, a to jak Starý, tak i Nový zákon. V souladu s Písmem vyznávají víru v Boha Otce - Stvořitele, v Ježíše Krista jako osobního Spasitele, v jeho plné božství i lidství a v božství Ducha svatého. Věří, že spasení je darem Boží milosti, kterého lze dosáhnout pouze vírou. Podle učení Písma věří ve vzkříšení věřících i nevěřících, v soud a v život věčný vykoupených na obnovené zemi. Na základě biblických proroctví věří, že doba, ve které žijí, je biblickou "dobou konce". Vyznávají, že druhý příchod Ježíše Krista, který bude znamenat konec historie tohoto světa, je nejen jistý, ale i blízký. Křesťanství adventisté chápou jako následování Krista v jeho životě i službě. Měřítkem takového života je život Ježíšův a jeho učení. Podle jeho příkladu adventisté učí neměnnost Boľího zákona včetně čtvrtého přikázání, tedy svěcení soboty sedmého dne jako Bohem ustanoveného dne společenství s Bohem a věřícími navzájem. Adventisté přijímají biblické učení o těle jako "chrámu Ducha svatého" a usilují o zdravý životní styl, ve kterém nemá místo dobrovolné požívání jakýchkoliv škodlivin, či látek působících závislost.
Služľbu bližnímu adventisté chápou jako činnost evangelizační, katechetickou, pastorační, zdravotně - osvětovou, výchovnou, sociální, kulturní a ekologickou. Pro dosažení těchto cílů vytvořili systém vzdělávacích institucí od mateřských škol po univerzity. Vroce 1996 dosáhl jejich počet na celém světě 5 478 a počet jejich žáků 914 789.
V oblasti zdravotní péče dávají důraz na prevenci a tudíž na zdravotní osvětu. Provozují však vąechny typy zdravotních zařízení, v nichž bylo v roce 1996 ošetřeno 11,104.064 pacientů.
Sociální činnost je organizována jak přímo sbory, tak v řadě dobročinných organizací, z nichž patrně nejznámější je Adventistická agentura pro pomoc a rozvoj (ADRA).
Toto dílo a zvěstování evangelia je podporováno publikační činností církve, a to prostřednictvím tisku, rozhlasového a televizního vysílání (Hlas naděje). Adventisté spravují ve světě 55 nakladatelství, která vydávají literaturu v 238 jazycích. V České republice je to nakladatelství Advent - Orion s.r.o. Nejrozšířenějšími periodiky jsou "Ministry" - časopis pro duchovní, "Signs of the Times" (Znamení doby) - časopis pro veřejnost, "Adventist Review" (Advent) - vnitocírkevní časopis.
Za své poslání považují adventisté zvěstování evangelia o vykoupení v Ježíši Kristu a radostné naděje i přípravy na jeho blízký příchod.
Organizace
Organizace Církve adventistů má zastupitelskou formu. V tomto typu organizace je nositelem autority veškeré členstvo, avšak výkonná odpovědnost je svěřena zastupujícím výborům. V tomto způsobu církevní správy existuje rovnost ordinace všech duchovních. Základní organizační jednotkou je sbor. Sbory jsou spravovány sdruženími sborů. Sdružení tvoří unie. Vrcholným orgánem církve je Generální konference, která je rozdělena podle zeměpisných oblastí na 12 divizí, které koordinují činnost jednotlivých unií.
Česko - Slovenská unie Církve adventistů spojuje tři sdružení - České, Moravsko-slezské a Slovenské
Statistika
Dle sčítání lidu z r.2001 má CASD 9757 členů.
KONTAKT:
Ústředí Církve adventistů sedmého dne
Zálesí 50
142 00 Praha 4 - Lhotka
http://www.casd.cz
tel: +420 241 471 945
fax: +420 244 447 1863
unie@casd.cz
V minulém století se křesťané v řadě zemí světa zabývali studiem biblických proroctví a přišli k závěru, že začíná období, které Bible nazývá "dobou konce". Přesvědčení o blízkém druhém příchodu Ježíše Krista dalo vznik hnutí, ze kterého se v polovině minulého století vytvořila církev, jež si zvolila vyznavačské jméno "adventisté sedmého dne". Tento název byl přijat v roce 1860, avšak církev byla oficiálně organizována v roce 1863, kdy měla v USA 3500 členů ve 125 sborech.
Učení Církve adventistů se rychle šířilo po celém světě. První sbory adventistů byly v Čechách a na Moravě zakládány v 90. letech minulého století.
Poslání
Církev adventistů s.d. je křesťanskou církví hlásící se k reformační tradici. Je celosvětovým společenstvím křesťanů, kteří za pravidlo své víry a života přijali Bibli, a to jak Starý, tak i Nový zákon. V souladu s Písmem vyznávají víru v Boha Otce - Stvořitele, v Ježíše Krista jako osobního Spasitele, v jeho plné božství i lidství a v božství Ducha svatého. Věří, že spasení je darem Boží milosti, kterého lze dosáhnout pouze vírou. Podle učení Písma věří ve vzkříšení věřících i nevěřících, v soud a v život věčný vykoupených na obnovené zemi. Na základě biblických proroctví věří, že doba, ve které žijí, je biblickou "dobou konce". Vyznávají, že druhý příchod Ježíše Krista, který bude znamenat konec historie tohoto světa, je nejen jistý, ale i blízký. Křesťanství adventisté chápou jako následování Krista v jeho životě i službě. Měřítkem takového života je život Ježíšův a jeho učení. Podle jeho příkladu adventisté učí neměnnost Boľího zákona včetně čtvrtého přikázání, tedy svěcení soboty sedmého dne jako Bohem ustanoveného dne společenství s Bohem a věřícími navzájem. Adventisté přijímají biblické učení o těle jako "chrámu Ducha svatého" a usilují o zdravý životní styl, ve kterém nemá místo dobrovolné požívání jakýchkoliv škodlivin, či látek působících závislost.
Služľbu bližnímu adventisté chápou jako činnost evangelizační, katechetickou, pastorační, zdravotně - osvětovou, výchovnou, sociální, kulturní a ekologickou. Pro dosažení těchto cílů vytvořili systém vzdělávacích institucí od mateřských škol po univerzity. Vroce 1996 dosáhl jejich počet na celém světě 5 478 a počet jejich žáků 914 789.
V oblasti zdravotní péče dávají důraz na prevenci a tudíž na zdravotní osvětu. Provozují však vąechny typy zdravotních zařízení, v nichž bylo v roce 1996 ošetřeno 11,104.064 pacientů.
Sociální činnost je organizována jak přímo sbory, tak v řadě dobročinných organizací, z nichž patrně nejznámější je Adventistická agentura pro pomoc a rozvoj (ADRA).
Toto dílo a zvěstování evangelia je podporováno publikační činností církve, a to prostřednictvím tisku, rozhlasového a televizního vysílání (Hlas naděje). Adventisté spravují ve světě 55 nakladatelství, která vydávají literaturu v 238 jazycích. V České republice je to nakladatelství Advent - Orion s.r.o. Nejrozšířenějšími periodiky jsou "Ministry" - časopis pro duchovní, "Signs of the Times" (Znamení doby) - časopis pro veřejnost, "Adventist Review" (Advent) - vnitocírkevní časopis.
Za své poslání považují adventisté zvěstování evangelia o vykoupení v Ježíši Kristu a radostné naděje i přípravy na jeho blízký příchod.
Organizace
Organizace Církve adventistů má zastupitelskou formu. V tomto typu organizace je nositelem autority veškeré členstvo, avšak výkonná odpovědnost je svěřena zastupujícím výborům. V tomto způsobu církevní správy existuje rovnost ordinace všech duchovních. Základní organizační jednotkou je sbor. Sbory jsou spravovány sdruženími sborů. Sdružení tvoří unie. Vrcholným orgánem církve je Generální konference, která je rozdělena podle zeměpisných oblastí na 12 divizí, které koordinují činnost jednotlivých unií.
Česko - Slovenská unie Církve adventistů spojuje tři sdružení - České, Moravsko-slezské a Slovenské
Statistika
Dle sčítání lidu z r.2001 má CASD 9757 členů.
KONTAKT:
Ústředí Církve adventistů sedmého dne
Zálesí 50
142 00 Praha 4 - Lhotka
http://www.casd.cz
tel: +420 241 471 945
fax: +420 244 447 1863
unie@casd.cz
23.11.2004, 16:30:00 Církve popisy Počet zhlédnutí ( 15282 )
Na území České republiky působí od počátku křesťanství v 9. století latinský obřad, velmi záhy následovaný ritem východním, který ovšem zanikl v průběhu věků. Na naše území se zčásti vrátil po první světové válce s příchodem pracovníků z východní části někdejší Československé republiky jako byzantský ritus. Je zastoupen nepatrnou částí věřících, kteří jsou organizováni v Řeckokatolické církvi. Naprostá většina pak patří do Římskokatolické církve latinského obřadu.
Historie
Křesťanství se na naše území dostalo jednak ze Západu a začalo pokřtěním 14 vladyků v Řezně v roce 845 a z Východu časově omezenou akcí soluňských bratří sv. Cyrila a sv. Metoděje, kteří přišli na Moravu v roce 863. V průběhu dvou set let získal úplnou převahu latinský ritus. Slovanští mniši působící v klášteře na Sázavě, byli z rozkazu Břetislava II. v roce 1097 vypuzeni.
Církev od samého začátku své existence usilovala o vzdělanost v zemi a charitativní pomoc obyvatelstvu. Zakládala školy, především při klášteřích a při biskupských chrámech a špitály. Vychovávala duchovenstvo.
V roce 1344 bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství a tím vytvořena nová církevní nezávislá správa. Podléhala jen římskému papeži. Karel IV. v roce 1348 vydal zlatou bulu, jíž se schválením papeže založil pražskou univerzitu na způsob vysokého učení pařížského. V téže době na radu arcibiskupa Arnošta z Pardubic vydal zakládající listinu slovanského kláštera na počest sv. Jeronýma.
Tam se přestěhovali mniši řádu sv. Benedikta z Chorvatska. V tomto klášteře na Slovanech nebo v Emauzích se konaly bohoslužby ve slovanském jazyce.
Římskokatolická církev se zasloužila o kulturní povznesení národa. Svědčí o tom četné gotické a barokní chrámy, a všemi uznávaná barokní hudba. Jsou výrazem nepomíjející hodnoty, duchovní tradice katolicismu, a chloubou našeho národa.
Poslání
Základní cíle Římsko a Řeckokatolické církve vycházejí z Ježíšova poslání zvěstovat světu evangelium (Mt 28,19n), sloužit v lásce druhým (J 13,14n, J 13,34n), obracet se k Bohu v Ježíšově jménu (J 16,26) jako k milovanému otci (Mt 6,9-13) pod vedením Ducha Svatého (J 16,7-15) v očekávání konečného naplnění v slávě Boží a světle Vzkříšeného Krista, Beránka Božího (Zj 21,1-22,5). Značný důraz se v ní klade na jednotu (J 17,11) a trvalou kontinuitu církve (Mt 16,18), zaručovanou také petrovskou službou římských biskupů (J 21,15-17).
Ve společenství křesťanských církví v ČR připadá Římskokatolické církvi zvláštní místo a mimořádná odpovědnost jako církvi nejrozšířenější. Je si vědoma nutnosti obnovit sebe samu i celou společnost Kristovým Duchem. K tomu chce přispět nejen Desetiletím duchovní obnovy národa, ale i připravovaným plenárním sněmem. Chce v míru a křesťanské lásce spolupracovat se všemi, kdo vyznávají Kristovo jméno, a podporovat všechny a všechno, co se děje pro dobro lidí a slávu Boží. Bude se zasazovat pro spravedlnost, řád, pokoj, lidská práva a všelidskou solidaritu v celé společnosti a podporovat zejména nejslabší: chudé, opuštěné, nemocné, vězně, děti žijící v neuspořádaných poměrech i umělým potratem ohrožené děti nenarozené, menšiny a vykořisťované, staré a ty, kdo stojí na okraji společnosti.
Římskokatolická církev pro své kulturní tradice a hodnoty může být naší společnosti mostem k jejím pravým kořenům i k duchovnímu světu Západu.
Řeckokatolická církev symbolizuje naši spjatost s Východem a hloubkou svých modliteb a své liturgie uvádí věřící do blízkosti Vzkříšeného Pána.
Jednota obou církví v učení, svátostech i úřadu pak dává příklad možné jednoty v různosti přes hranice kultur.
Organizace
Římskokatolická církev má v České republice dvě provincie: českou církevní provincii, do níž se zahrnuje arcibiskupství pražské, biskupství českobudějovické, královehradecké, litoměřické a plzeňské. Moravská církevní provincie zahrnuje arcibiskupství olomoucké, biskupství brněnské a biskupství ostravsko-opavské. V čele diecézí jsou papežem jmenovaní biskupové. Ti jsou papeži přímo podřízeni.
Diecéze se dělí na vikariáty (děkanáty) a dále pak na farnosti. Faráře jmenuje příslušný biskup. Na náboženském životě se podílejí také řády a kongregace, které přímo biskupům nepodléhají. Jsou řízeny představenými, kteří v některých případech jsou mimo naše území, protože jejich poslání je v rámci celé církve. Nejvyšším představeným církve je papež, který je volen sborem kardinálů na doživotí a sídlí v Římě. Také řeckokatolíci východního obřadu uznávají papeže za svou hlavu.
V roce 1999 má katolická církev zřízeno prostřednictvím 23 jednotlivých zřizovatelů 76 škol a školských zařízení. Z toho je 14 škol mateřských, 18 základních, 15 gymnázií, 13 středních odborných škol a 5 vyšších odborných škol. Školských zařízení má 10 a kromě toho 1 teologický konvikt.
Organizační složky Římskokatolické církve a Česká katolická charita spravují zdravotnická, charitativní, sociální a ubytovací zařízení. Jde zejména o charitativní domovy, Domovy pro těhotné a matky s dětmi v tísni, Domov sv. Rodiny pro mentálně postižené děti, Domov pro tělesně postižené, Dům paní Zdislavy pro sociální rehabilitaci rodin, Oazu ticha - víkendové středisko pro neslyšící a četné domovy v Čechách a na Moravě. K řádovým zařízením patří nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze, Dům sv. Antonína v Moravských Budějovicích, Nemocnice milosrdných sester sv. Vincence de Paul v Kroměříži, Klášterní hospic Teplá, četné exerciční domy, poutní dům v Bystřici pod Hostýnem, dále charitativní domovy řeholnic a kněží, Kolpingův dům pro nezletilé matky s dětmi v Praze. Římskokatolická církve úzce spolupracuje s kulturně - vzdělávacími organizacemi, zejména s Českou křesťanskou akademií v Praze a Moravskoslezskou křesťanskou akademií v Brně.
Vychází 48 periodik, z toho 2 týdeníky, další pak čtrnáctideníky, měsíčníky a občasníky, četné farnosti vydávají své vlastní časopisy.
Statistika
Podle sčítání obyvatel v roce 2001 žije na území České republiky 10,230 milionů obyvatel, z toho je 2,748 mil. katolíků obojího ritu, což je 26,86 % z celkového počtu obyvatel. V České republice bylo k 1.1.2003 6 biskupství a 2 arcibiskupství římskokatolické a 1 řeckokatolický exarchát, 18 biskupů, 3137 farností, 1793 diecézních kněží, 520 řeholních kněží, 147 stálých jáhnů, 143 bohoslovců, 860 řeholníků, 2123 řeholnic.
KONTAKT:
Česká biskupská konference
Thákurova 3
160 00 Praha 6 - Dejvice
tel: 220 181 421, 220 181 201
fax: 224 310 144
info@cirkev.cz
http://www.cirkev.cz
Řeckokatolická církev v ČR
Apoštolský exarchát
Haštalské náměstí 4
110 00 Praha 1
tel/fax: 222 312 817
e-mail:
exarchat@exarchat.cz
http://www.exarchat.cz
Historie
Křesťanství se na naše území dostalo jednak ze Západu a začalo pokřtěním 14 vladyků v Řezně v roce 845 a z Východu časově omezenou akcí soluňských bratří sv. Cyrila a sv. Metoděje, kteří přišli na Moravu v roce 863. V průběhu dvou set let získal úplnou převahu latinský ritus. Slovanští mniši působící v klášteře na Sázavě, byli z rozkazu Břetislava II. v roce 1097 vypuzeni.
Církev od samého začátku své existence usilovala o vzdělanost v zemi a charitativní pomoc obyvatelstvu. Zakládala školy, především při klášteřích a při biskupských chrámech a špitály. Vychovávala duchovenstvo.
V roce 1344 bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství a tím vytvořena nová církevní nezávislá správa. Podléhala jen římskému papeži. Karel IV. v roce 1348 vydal zlatou bulu, jíž se schválením papeže založil pražskou univerzitu na způsob vysokého učení pařížského. V téže době na radu arcibiskupa Arnošta z Pardubic vydal zakládající listinu slovanského kláštera na počest sv. Jeronýma.
Tam se přestěhovali mniši řádu sv. Benedikta z Chorvatska. V tomto klášteře na Slovanech nebo v Emauzích se konaly bohoslužby ve slovanském jazyce.
Římskokatolická církev se zasloužila o kulturní povznesení národa. Svědčí o tom četné gotické a barokní chrámy, a všemi uznávaná barokní hudba. Jsou výrazem nepomíjející hodnoty, duchovní tradice katolicismu, a chloubou našeho národa.
Poslání
Základní cíle Římsko a Řeckokatolické církve vycházejí z Ježíšova poslání zvěstovat světu evangelium (Mt 28,19n), sloužit v lásce druhým (J 13,14n, J 13,34n), obracet se k Bohu v Ježíšově jménu (J 16,26) jako k milovanému otci (Mt 6,9-13) pod vedením Ducha Svatého (J 16,7-15) v očekávání konečného naplnění v slávě Boží a světle Vzkříšeného Krista, Beránka Božího (Zj 21,1-22,5). Značný důraz se v ní klade na jednotu (J 17,11) a trvalou kontinuitu církve (Mt 16,18), zaručovanou také petrovskou službou římských biskupů (J 21,15-17).
Ve společenství křesťanských církví v ČR připadá Římskokatolické církvi zvláštní místo a mimořádná odpovědnost jako církvi nejrozšířenější. Je si vědoma nutnosti obnovit sebe samu i celou společnost Kristovým Duchem. K tomu chce přispět nejen Desetiletím duchovní obnovy národa, ale i připravovaným plenárním sněmem. Chce v míru a křesťanské lásce spolupracovat se všemi, kdo vyznávají Kristovo jméno, a podporovat všechny a všechno, co se děje pro dobro lidí a slávu Boží. Bude se zasazovat pro spravedlnost, řád, pokoj, lidská práva a všelidskou solidaritu v celé společnosti a podporovat zejména nejslabší: chudé, opuštěné, nemocné, vězně, děti žijící v neuspořádaných poměrech i umělým potratem ohrožené děti nenarozené, menšiny a vykořisťované, staré a ty, kdo stojí na okraji společnosti.
Římskokatolická církev pro své kulturní tradice a hodnoty může být naší společnosti mostem k jejím pravým kořenům i k duchovnímu světu Západu.
Řeckokatolická církev symbolizuje naši spjatost s Východem a hloubkou svých modliteb a své liturgie uvádí věřící do blízkosti Vzkříšeného Pána.
Jednota obou církví v učení, svátostech i úřadu pak dává příklad možné jednoty v různosti přes hranice kultur.
Organizace
Římskokatolická církev má v České republice dvě provincie: českou církevní provincii, do níž se zahrnuje arcibiskupství pražské, biskupství českobudějovické, královehradecké, litoměřické a plzeňské. Moravská církevní provincie zahrnuje arcibiskupství olomoucké, biskupství brněnské a biskupství ostravsko-opavské. V čele diecézí jsou papežem jmenovaní biskupové. Ti jsou papeži přímo podřízeni.
Diecéze se dělí na vikariáty (děkanáty) a dále pak na farnosti. Faráře jmenuje příslušný biskup. Na náboženském životě se podílejí také řády a kongregace, které přímo biskupům nepodléhají. Jsou řízeny představenými, kteří v některých případech jsou mimo naše území, protože jejich poslání je v rámci celé církve. Nejvyšším představeným církve je papež, který je volen sborem kardinálů na doživotí a sídlí v Římě. Také řeckokatolíci východního obřadu uznávají papeže za svou hlavu.
V roce 1999 má katolická církev zřízeno prostřednictvím 23 jednotlivých zřizovatelů 76 škol a školských zařízení. Z toho je 14 škol mateřských, 18 základních, 15 gymnázií, 13 středních odborných škol a 5 vyšších odborných škol. Školských zařízení má 10 a kromě toho 1 teologický konvikt.
Organizační složky Římskokatolické církve a Česká katolická charita spravují zdravotnická, charitativní, sociální a ubytovací zařízení. Jde zejména o charitativní domovy, Domovy pro těhotné a matky s dětmi v tísni, Domov sv. Rodiny pro mentálně postižené děti, Domov pro tělesně postižené, Dům paní Zdislavy pro sociální rehabilitaci rodin, Oazu ticha - víkendové středisko pro neslyšící a četné domovy v Čechách a na Moravě. K řádovým zařízením patří nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze, Dům sv. Antonína v Moravských Budějovicích, Nemocnice milosrdných sester sv. Vincence de Paul v Kroměříži, Klášterní hospic Teplá, četné exerciční domy, poutní dům v Bystřici pod Hostýnem, dále charitativní domovy řeholnic a kněží, Kolpingův dům pro nezletilé matky s dětmi v Praze. Římskokatolická církve úzce spolupracuje s kulturně - vzdělávacími organizacemi, zejména s Českou křesťanskou akademií v Praze a Moravskoslezskou křesťanskou akademií v Brně.
Vychází 48 periodik, z toho 2 týdeníky, další pak čtrnáctideníky, měsíčníky a občasníky, četné farnosti vydávají své vlastní časopisy.
Statistika
Podle sčítání obyvatel v roce 2001 žije na území České republiky 10,230 milionů obyvatel, z toho je 2,748 mil. katolíků obojího ritu, což je 26,86 % z celkového počtu obyvatel. V České republice bylo k 1.1.2003 6 biskupství a 2 arcibiskupství římskokatolické a 1 řeckokatolický exarchát, 18 biskupů, 3137 farností, 1793 diecézních kněží, 520 řeholních kněží, 147 stálých jáhnů, 143 bohoslovců, 860 řeholníků, 2123 řeholnic.
KONTAKT:
Česká biskupská konference
Thákurova 3
160 00 Praha 6 - Dejvice
tel: 220 181 421, 220 181 201
fax: 224 310 144
info@cirkev.cz
http://www.cirkev.cz
Řeckokatolická církev v ČR
Apoštolský exarchát
Haštalské náměstí 4
110 00 Praha 1
tel/fax: 222 312 817
e-mail:
exarchat@exarchat.cz
http://www.exarchat.cz
23.11.2004, 16:27:00 Církve popisy Počet zhlédnutí ( 9881 )
"Zbloudí-li poutník na cestách a octne se v poušti, najde nejlépe pravou stezku, vrátí-li se po svých stopách tam, odkud vyšel, a dopluje-li do kalných a rozvířených vod nebo do bažin, vrátí-li se k pramenům..."
(biskup Augustin Podolák : pastýřský list AMORE PACEM Varnsdorf 1968)
Starokatolická církev je součástí jedné, svaté, obecné a apoštolské Církve Kristovy. Hlásí se k víře, učení a praxi prvních křesťanů. Nemá majetek a nechce mít víc než stačí k zabezpečení základních potřeb. Slovo "starý" v názvu vyjadřuje ducha původnosti, upřímnosti a důvěry - ducha prvních křesťanských společenství.
Hlásí se k alternativnímu katolictví, které bylo v českých dějinách vždy přítomno: k tradici sv. Cyrila a Metoděje, k odkazu Mistra Jana Husa i české církve podobojí Jana Rokycany.
Historie
Starokatolická církev jako hnutí křesťanů, kteří nepřijali dogmata 1. vatikánského sněmu vzniká na našem území po r. 1870 s biskupstvím v severočeském Varnsdorfu. Významná je postava kněze Antona Nittla a prvního administrátora církve P. Miloše Čecha (+1922), bratra básníka Svatopluka Čecha. Po jeho smrti byl zvolen a na biskupa vysvěcen jihočeský kněz Alois Pašek (+1946). Po administrátorovi církve V. J. Rábovi, který stál v čele církve za komunistického puče, volí synodní rada r. 1950 PhDr. ThLic. Augustina Podoláka. Oživení přináší rok 1968, kdy dr. Podolák je zvolen a vysvěcen na biskupa. Krátké období rozkvětu církve je potlačeno po obsazení státu politickým útlakem 70. let. Již roku 1971 je biskup Podolák zbaven možnosti veřejně působit a vedení církve berou do svých rukou lidé kolaborující s režimem, kteří církvi přinášejí spirituální, sakramentální i materiální devastaci. Pod vedením biskupa Podoláka žije však církev dál v neformálních strukturách. Neohrožené působení biskupa Podoláka a jemu věrných kněží a věřících vyústilo po listopadové revoluci ve svolání Synody obnovy (29.4.1990), která otevřela dílo obnovy církve. Biskup Podolák však záhy na to (7.1.1991) umírá. 39. synoda (23.2.1991) zvolila jeho nástupcem jeho žáka a nejbližšího spolupracovníka ThMgr. Dušana Hejbala. Přes všechny těžkosti, které zvolenému biskupovi a synodní radě přineslo dědictví nedávné minulosti, církev prožívá období nového rozvoje. Nová koncepce vedení církve přináší nové formy pastorace i nové sociální aktivity. V církvi našlo svůj duchovní domov mnoho zejména mladých lidí. K náročné službě se připravují kandidáti kněžství a pastorační asistentky. Jubilejní 40. synoda (11.11.1995) potvrdila svými jednomyslnými rozhodnutími správnost nastoupené cesty a vyjasnila i postavení církve v mezinárodním starokatolickém společenství. Biskup Hejbal byl vysvěcen 27.9.1997 za velké účasti biskupů i představitelů ekumeny v katedrálním chrámu sv. Vavřince v Praze.
Starokatolická církev není zatím počtem veliká. Je si však vědoma svého duchovního významu jako možný most pro sbližování různých křesťanských tradic, v duchu své ekumenické eklesiologie. Účastní se práce v Ekumenické radě církví a různých ekumenických aktivitách a otevřená je i její sociální služba. Přes všechny překážky dokázala svou životnost a získala si kredit svou zásadovostí.
Poslání
Starokatoličtí křesťané nepřijali učení o papežské neomylnosti a božském původu papežské moci, které bylo vyhlášeno na 1. vatikánském sněmu roku 1870, jako učení cizí původnímu křesťanství.
Utrechtské prohlášení starokatolických biskupů z r. 1889 vyjadřuje to, co církev věří. Zachovává starokřesťanskou zásadu, charakterizovanou sv. Vincencem Lerinským (+ před r. 450): "Držíme se toho, co vždy, všude a všichni věřili. To je opravdu a skutečně katolické". Podle toho uchovává víru staré Církve, jak zůstala vyjádřena v ekumenických vyznáních víry a ve všeobecně uznávaných dogmatech a rozhodnutích ekumenických koncilů Církve prvního tisíciletí. Všechny pozdější nauky přijímá pouze v tom, v čem se shodují s učením staré Církve.
Církev zachovává přijímání Těla a Krve Kristovy, skutečně přítomné v chlebu a víně, podobojí všem věřícím a od počátku koná bohoslužby mateřským jazykem.
Ve shodě s praxí Církve prvního tisíciletí neklade celibát jako podmínku svátostného svěcení a umožňuje svým jáhnům, kněžím i biskupům žít v manželství a mít rodinu. Od 43. synody v roce 2003, je umožněno jáhenské svěcení pro ženy. Nevylučuje rozvedené z přijímání svátostí a s laskavostí posuzuje možnost jejich nového manželství.
Organizace
Ve Starokatolické církvi jsou faráři voleni svými farními obcemi a biskup je volen synodou složenou z kněží i laiků. Tento demokratický, episkopálně synodální princip umožňuje pravdivější uskutečňování všeobecného kněžství všech věřících a právo každého člena církve spolurozhodovat o všech otázkách života církve.
K mezinárodnímu starokatolickému společenství patří autonomní starokatolické církve v Nizozemí, v Německu, Švýcarsku, Rakousku, ČR, Polsku, Chorvatsku, Francii, Švédsku, Dánsku a v Itálii, sdružené na základě dobrovolnosti a parity v tzv. Utrechtskou unii. Ve svátostném společenství je Starokatolická církev v ČR rovněž s Polskou národní katolickou církví v USA a Kanadě, se Starokatolickou církví Mariavitů, Nezávislou katolickou církví na Filipinách a s Anglikánskou církví. Usiluje o plné svátostné sblížení i s dalšími církvemi, které stojí na apoštolském učení v plné apoštolské posloupnosti.
Starokatolická církev vydává časopis Communio.
Statistika
počet věřících dle sčítání lidu: 1605
KONTAKT:
Biskupský ordinariát a synodní rada Starokatolické církve v ČR
Na bateriích 93/27
162 00 Praha 6
http://www.starokatolici.cz
tel/fax: 224 32 51 87; 224 31 95 28
e-mail:
stkat@starokatolici.cz
COMMUNIO, sociálně pastorační centrum Starokatolické církve v ČR
Karolíny Světlé 21
110 00 Praha 1
tel: 224234902
(biskup Augustin Podolák : pastýřský list AMORE PACEM Varnsdorf 1968)
Starokatolická církev je součástí jedné, svaté, obecné a apoštolské Církve Kristovy. Hlásí se k víře, učení a praxi prvních křesťanů. Nemá majetek a nechce mít víc než stačí k zabezpečení základních potřeb. Slovo "starý" v názvu vyjadřuje ducha původnosti, upřímnosti a důvěry - ducha prvních křesťanských společenství.
Hlásí se k alternativnímu katolictví, které bylo v českých dějinách vždy přítomno: k tradici sv. Cyrila a Metoděje, k odkazu Mistra Jana Husa i české církve podobojí Jana Rokycany.
Historie
Starokatolická církev jako hnutí křesťanů, kteří nepřijali dogmata 1. vatikánského sněmu vzniká na našem území po r. 1870 s biskupstvím v severočeském Varnsdorfu. Významná je postava kněze Antona Nittla a prvního administrátora církve P. Miloše Čecha (+1922), bratra básníka Svatopluka Čecha. Po jeho smrti byl zvolen a na biskupa vysvěcen jihočeský kněz Alois Pašek (+1946). Po administrátorovi církve V. J. Rábovi, který stál v čele církve za komunistického puče, volí synodní rada r. 1950 PhDr. ThLic. Augustina Podoláka. Oživení přináší rok 1968, kdy dr. Podolák je zvolen a vysvěcen na biskupa. Krátké období rozkvětu církve je potlačeno po obsazení státu politickým útlakem 70. let. Již roku 1971 je biskup Podolák zbaven možnosti veřejně působit a vedení církve berou do svých rukou lidé kolaborující s režimem, kteří církvi přinášejí spirituální, sakramentální i materiální devastaci. Pod vedením biskupa Podoláka žije však církev dál v neformálních strukturách. Neohrožené působení biskupa Podoláka a jemu věrných kněží a věřících vyústilo po listopadové revoluci ve svolání Synody obnovy (29.4.1990), která otevřela dílo obnovy církve. Biskup Podolák však záhy na to (7.1.1991) umírá. 39. synoda (23.2.1991) zvolila jeho nástupcem jeho žáka a nejbližšího spolupracovníka ThMgr. Dušana Hejbala. Přes všechny těžkosti, které zvolenému biskupovi a synodní radě přineslo dědictví nedávné minulosti, církev prožívá období nového rozvoje. Nová koncepce vedení církve přináší nové formy pastorace i nové sociální aktivity. V církvi našlo svůj duchovní domov mnoho zejména mladých lidí. K náročné službě se připravují kandidáti kněžství a pastorační asistentky. Jubilejní 40. synoda (11.11.1995) potvrdila svými jednomyslnými rozhodnutími správnost nastoupené cesty a vyjasnila i postavení církve v mezinárodním starokatolickém společenství. Biskup Hejbal byl vysvěcen 27.9.1997 za velké účasti biskupů i představitelů ekumeny v katedrálním chrámu sv. Vavřince v Praze.
Starokatolická církev není zatím počtem veliká. Je si však vědoma svého duchovního významu jako možný most pro sbližování různých křesťanských tradic, v duchu své ekumenické eklesiologie. Účastní se práce v Ekumenické radě církví a různých ekumenických aktivitách a otevřená je i její sociální služba. Přes všechny překážky dokázala svou životnost a získala si kredit svou zásadovostí.
Poslání
Starokatoličtí křesťané nepřijali učení o papežské neomylnosti a božském původu papežské moci, které bylo vyhlášeno na 1. vatikánském sněmu roku 1870, jako učení cizí původnímu křesťanství.
Utrechtské prohlášení starokatolických biskupů z r. 1889 vyjadřuje to, co církev věří. Zachovává starokřesťanskou zásadu, charakterizovanou sv. Vincencem Lerinským (+ před r. 450): "Držíme se toho, co vždy, všude a všichni věřili. To je opravdu a skutečně katolické". Podle toho uchovává víru staré Církve, jak zůstala vyjádřena v ekumenických vyznáních víry a ve všeobecně uznávaných dogmatech a rozhodnutích ekumenických koncilů Církve prvního tisíciletí. Všechny pozdější nauky přijímá pouze v tom, v čem se shodují s učením staré Církve.
Církev zachovává přijímání Těla a Krve Kristovy, skutečně přítomné v chlebu a víně, podobojí všem věřícím a od počátku koná bohoslužby mateřským jazykem.
Ve shodě s praxí Církve prvního tisíciletí neklade celibát jako podmínku svátostného svěcení a umožňuje svým jáhnům, kněžím i biskupům žít v manželství a mít rodinu. Od 43. synody v roce 2003, je umožněno jáhenské svěcení pro ženy. Nevylučuje rozvedené z přijímání svátostí a s laskavostí posuzuje možnost jejich nového manželství.
Organizace
Ve Starokatolické církvi jsou faráři voleni svými farními obcemi a biskup je volen synodou složenou z kněží i laiků. Tento demokratický, episkopálně synodální princip umožňuje pravdivější uskutečňování všeobecného kněžství všech věřících a právo každého člena církve spolurozhodovat o všech otázkách života církve.
K mezinárodnímu starokatolickému společenství patří autonomní starokatolické církve v Nizozemí, v Německu, Švýcarsku, Rakousku, ČR, Polsku, Chorvatsku, Francii, Švédsku, Dánsku a v Itálii, sdružené na základě dobrovolnosti a parity v tzv. Utrechtskou unii. Ve svátostném společenství je Starokatolická církev v ČR rovněž s Polskou národní katolickou církví v USA a Kanadě, se Starokatolickou církví Mariavitů, Nezávislou katolickou církví na Filipinách a s Anglikánskou církví. Usiluje o plné svátostné sblížení i s dalšími církvemi, které stojí na apoštolském učení v plné apoštolské posloupnosti.
Starokatolická církev vydává časopis Communio.
Statistika
počet věřících dle sčítání lidu: 1605
KONTAKT:
Biskupský ordinariát a synodní rada Starokatolické církve v ČR
Na bateriích 93/27
162 00 Praha 6
http://www.starokatolici.cz
tel/fax: 224 32 51 87; 224 31 95 28
e-mail:
stkat@starokatolici.cz
COMMUNIO, sociálně pastorační centrum Starokatolické církve v ČR
Karolíny Světlé 21
110 00 Praha 1
tel: 224234902
23.11.2004, 16:25:00 Církve popisy Počet zhlédnutí ( 6747 )
Historie
Od roku 1524 se začíná na Těšínsku šířit evangelické učení v pojetí luterské reformace. Brzy se celé Těšínsko stalo evangelické. Veliký podíl na tomto vývoji měl těšínský kníže z rodu Piastů Václav Adam, který vypracoval první bohoslužebný i správní řád Evangelické církve na našem území. Od roku 1690 začíná na Těšínsku hnutí protireformace, která trvala půl století. Evangelíkům byly odebrány všechny kostely, faráři byli vypovězeni ze země a veřejné bohoslužby byly zakázány. Věrní evangelíci se shromažďovali v horách a lesích k tajným bohoslužbám. Duchovním pokrmem jim byla Bible, Třanovského zpěvník a Kázání faráře S. Dabrovského.
V roce 1709 si mohli evangelíci vystavět jediný chrám v Těšíně (dnes v Polsku). Po tolerančním patentu si začali stavět další chrámy. Po první světové válce byla církev součástí Evangelické církve a.v. v Polsku se sídlem ve Varšavě. Po druhé světové válce vzniká samostatná evangelická církev pod názvem Slezská církev evangelická augsburského vyznání.
Poslání
Slezská církev evangelická a.v. se rozkládá na poměrně malém území, podél řeky Olše v délce asi 100 km a na jih od Olše asi 40 km.
V souladu s biblickými principy působí v oblasti misie a evangelizace. Požehnané dílo v této oblasti vykonává Křesťanské společenství - Spoleczność Chrzescijanska. Má velký podíl na organizování práce s dětmi a mládeží. V církvi slouží početná pěvecká sdružení a hudební skupiny různých žánrů. Realizuje se koncepce, která má za úkol oslovit moderního člověka zvláště ve velkých městských konglomeracích.
V charitativní oblasti pracuje Slezská diakonie, která si dala za úkol praktickou realizaci biblických zásad lásky, především péči o lidi staré, opuštěné, osamělé, fyzicky a mentálně postižené nebo jinak strádající a potřebné. Provozuje 17 středisek.
V církvi se používají dva jazyky: český a polský. Ve sborech, kde žijí členové církve slovenské národnosti, se slouží i v jazyce slovenském. Soužití všech národností je harmonické a bratrské. Církev má velmi živé sbory a klade velký důraz na evangelizaci. Probuzenecké hnutí má v církvi hluboké kořeny a tvoří stěžejní a rozhodující část církve.
Organizace
Církev je rozdělená do pěti správních celků - seniorátů. Nejvyšším orgánem církve je Synod, který volí Církevní radu a biskupa.
Činností vydavatelskou a historicky badatelskou se zabývá Evangelická společnost - Towarzystwo Ewangelickie. Církev vydává periodika měsíčník Přítel - Przyjaciel, Evangelický kalendář - Kalendarz Ewangelicki a řadu dalších publikací z oblasti teologické, vzdělávací a historické.
Slezská církev evangelická a.v. vede katedru katechetiky v rámci Pedagogické fakulty Ostravské univerzity a spolupracuje s Ústavem sociálně - teologických studií při Slezské univerzitě se sídlem v Opavě.
Statistika
Slezská církev evangelická a.v. má celkem 14 020 členů.
KONTAKT:
Slezská církev evangelická a. v.
Církevní rada
Na nivách 7
737 01 Český Těšín
http://
target="_blank">http://www.sceav.cz
Tel.: +420 558 764 200
Fax.: +420 558 764 201
E-mail: sekretariat@sceav.cz
e-mail: sceav@sceav.cz
Od roku 1524 se začíná na Těšínsku šířit evangelické učení v pojetí luterské reformace. Brzy se celé Těšínsko stalo evangelické. Veliký podíl na tomto vývoji měl těšínský kníže z rodu Piastů Václav Adam, který vypracoval první bohoslužebný i správní řád Evangelické církve na našem území. Od roku 1690 začíná na Těšínsku hnutí protireformace, která trvala půl století. Evangelíkům byly odebrány všechny kostely, faráři byli vypovězeni ze země a veřejné bohoslužby byly zakázány. Věrní evangelíci se shromažďovali v horách a lesích k tajným bohoslužbám. Duchovním pokrmem jim byla Bible, Třanovského zpěvník a Kázání faráře S. Dabrovského.
V roce 1709 si mohli evangelíci vystavět jediný chrám v Těšíně (dnes v Polsku). Po tolerančním patentu si začali stavět další chrámy. Po první světové válce byla církev součástí Evangelické církve a.v. v Polsku se sídlem ve Varšavě. Po druhé světové válce vzniká samostatná evangelická církev pod názvem Slezská církev evangelická augsburského vyznání.
Poslání
Slezská církev evangelická a.v. se rozkládá na poměrně malém území, podél řeky Olše v délce asi 100 km a na jih od Olše asi 40 km.
V souladu s biblickými principy působí v oblasti misie a evangelizace. Požehnané dílo v této oblasti vykonává Křesťanské společenství - Spoleczność Chrzescijanska. Má velký podíl na organizování práce s dětmi a mládeží. V církvi slouží početná pěvecká sdružení a hudební skupiny různých žánrů. Realizuje se koncepce, která má za úkol oslovit moderního člověka zvláště ve velkých městských konglomeracích.
V charitativní oblasti pracuje Slezská diakonie, která si dala za úkol praktickou realizaci biblických zásad lásky, především péči o lidi staré, opuštěné, osamělé, fyzicky a mentálně postižené nebo jinak strádající a potřebné. Provozuje 17 středisek.
V církvi se používají dva jazyky: český a polský. Ve sborech, kde žijí členové církve slovenské národnosti, se slouží i v jazyce slovenském. Soužití všech národností je harmonické a bratrské. Církev má velmi živé sbory a klade velký důraz na evangelizaci. Probuzenecké hnutí má v církvi hluboké kořeny a tvoří stěžejní a rozhodující část církve.
Organizace
Církev je rozdělená do pěti správních celků - seniorátů. Nejvyšším orgánem církve je Synod, který volí Církevní radu a biskupa.
Činností vydavatelskou a historicky badatelskou se zabývá Evangelická společnost - Towarzystwo Ewangelickie. Církev vydává periodika měsíčník Přítel - Przyjaciel, Evangelický kalendář - Kalendarz Ewangelicki a řadu dalších publikací z oblasti teologické, vzdělávací a historické.
Slezská církev evangelická a.v. vede katedru katechetiky v rámci Pedagogické fakulty Ostravské univerzity a spolupracuje s Ústavem sociálně - teologických studií při Slezské univerzitě se sídlem v Opavě.
Statistika
Slezská církev evangelická a.v. má celkem 14 020 členů.
KONTAKT:
Slezská církev evangelická a. v.
Církevní rada
Na nivách 7
737 01 Český Těšín
http://
target="_blank">http://www.sceav.cz
Tel.: +420 558 764 200
Fax.: +420 558 764 201
E-mail: sekretariat@sceav.cz
e-mail: sceav@sceav.cz
23.11.2004, 16:24:00 Církve popisy Počet zhlédnutí ( 6654 )
Název pravoslavný neboli ortodoxní zahrnuje do svého pojmu označení původnosti neporušené jednoty a apoštolské posloupnosti od doby Kristovy do doby ekumenických sněmů (koncilů) a nerozděleného křesťanství prvého tisíciletí. Samozřejmě i vyznání, že jedinou hlavou těla církve je Ježíš Kristus.
Historie
Nejranější dějiny pravoslavné církve u nás jsou spojeny s misií sv. Cyrila a Metoděje, kteří k nám přišli z Cařihradu a přinesli bohoslužebný a kanonický řád východní pravoslavné církve. Po smrti Metoděje roku 885 byl tento řád papežem Štěpánem V. zakázán. Žáci slovanských apoštolů byli nuceni odejít ze země a kam přišli, zavedli řád východní církve. Naše domácí pravoslaví navazuje na cyrilometodějské dílo a považuje se za jeho pokračování.
Ve východní části dnešní Slovenské republiky trvala pravoslavná církev díky vlivu Kyjevské Rusi do 17.století, kdy byla roku 1649 vídeňským dvorem, jezuity a feudály zavedena unie s Římem.
Po sv. Cyrilovi a Metodějovi, prvním biskupem a jejich následovníkem po tisíciletí byl český a moravskoslezský biskup Gorazd (Matěj Pavlík), nesoucí symbolické jméno jednoho z jejich žáků. Vysvěcen byl 25. září 1921 v srbském Bělehradě. V meziválečném pro pravoslaví nepříznivém ovzduší se mu podařilo položit základy pravoslavné církve v Čechách, na Moravě a částečně i na Slovensku, postavit z vlastních církevních prostředků i nové chrámy. Navázal na bratrské styky se sesterskými východními církvemi a ekumenické styky s protestantskými církvemi, zvláště episkopální v Americe a anglikánskou církví. Pravoslaví považoval biskup Gorazd za plodnou formu křesťanství a byl přesvědčen o jeho významném poslání v ekumenickém hnutí.
V době okupace a války tato malá církev ukázala, jak pevně je spjata s českým lidem a národem a jak patří k jejím vlastnostem bojovnost, hrdinství a obětavost pro věci spravedlnosti. Poskytnutím úkrytu atentátníkům na Heydricha a jeho odhalením byla zasazena rodící se církvi velká rána. Dne 4. září 1942 byli biskup Gorazd, představený katedrálního chrámu Václav Čikl, duchovní dr. Vladimír Petřek a předseda sboru starších Jan Sonnevend zastřeleni. Jejich rodiny spolu s dalšími zahynuly v koncentračním táboře, pravoslavní kněží byli posláni na nucené práce, církev zakázána, majetek konfiskován.
Dnešní pravoslavná církev, obnovená po druhé světové válce, je samostatná. První mezi biskupy - olomouckým, prešovským a michalovským - je v současné době arcibiskup pražský a metropolita českých zemí a Slovenska. Po vytvoření českého a slovenského státu r. 1993, působí nadále jednotně v obou nových republikách s řádnou registrací. Právnickou osobou v České republice je však Pravoslavná církev v českých zemích a právnickou osobou ve Slovenské republice je Pravoslavná církev na Slovensku.
Organizace
Pravoslavná církev má čtyři eparchie: Pražskou, Olomoucko - brněnskou, Prešovskou a Michalovskou. V čele každé eparchie je biskup. Kromě těchto čtyř biskupů má církev ještě jednoho biskupa vikáře Pražské eparchie - s titulem mariánskolázeňský. Nejvyšším představitelem církve je arcibiskup pražský.
Budoucí kněží studují na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Prešovské univerzity v Prešově, na jejím detašovaném pracovišti v Olomouci a v zahraničí.
Pravoslavná církev vydává měsíčník Hlas pravoslaví (česky), Odkaz sv. Cyrila a Metoda (slovensky a ukrajinsky) a kalendář - ročenku (česky a slovensky).
Je členkou Světové rady církví, Konference evropských církví a mezinárodní organizace pravoslavné mládeže Syndesmos.
Statistika
Pravoslavná církev má v České republice 82 farností (Čechy 51, Morava a Slezsko 31), dle sčítání lidu r. 2001 22.968 věřících a asi 100 tisíc věřících ze zahraničí, kteří pobývají v ČR.
KONTAKT:
Pravoslavná církev v českých zemích
Metropolitní rada
P.O.Box 655
111 21 Praha 1
tel: 224315015
fax: 224313137
christofor@worldonline.cz
Historie
Nejranější dějiny pravoslavné církve u nás jsou spojeny s misií sv. Cyrila a Metoděje, kteří k nám přišli z Cařihradu a přinesli bohoslužebný a kanonický řád východní pravoslavné církve. Po smrti Metoděje roku 885 byl tento řád papežem Štěpánem V. zakázán. Žáci slovanských apoštolů byli nuceni odejít ze země a kam přišli, zavedli řád východní církve. Naše domácí pravoslaví navazuje na cyrilometodějské dílo a považuje se za jeho pokračování.
Ve východní části dnešní Slovenské republiky trvala pravoslavná církev díky vlivu Kyjevské Rusi do 17.století, kdy byla roku 1649 vídeňským dvorem, jezuity a feudály zavedena unie s Římem.
Po sv. Cyrilovi a Metodějovi, prvním biskupem a jejich následovníkem po tisíciletí byl český a moravskoslezský biskup Gorazd (Matěj Pavlík), nesoucí symbolické jméno jednoho z jejich žáků. Vysvěcen byl 25. září 1921 v srbském Bělehradě. V meziválečném pro pravoslaví nepříznivém ovzduší se mu podařilo položit základy pravoslavné církve v Čechách, na Moravě a částečně i na Slovensku, postavit z vlastních církevních prostředků i nové chrámy. Navázal na bratrské styky se sesterskými východními církvemi a ekumenické styky s protestantskými církvemi, zvláště episkopální v Americe a anglikánskou církví. Pravoslaví považoval biskup Gorazd za plodnou formu křesťanství a byl přesvědčen o jeho významném poslání v ekumenickém hnutí.
V době okupace a války tato malá církev ukázala, jak pevně je spjata s českým lidem a národem a jak patří k jejím vlastnostem bojovnost, hrdinství a obětavost pro věci spravedlnosti. Poskytnutím úkrytu atentátníkům na Heydricha a jeho odhalením byla zasazena rodící se církvi velká rána. Dne 4. září 1942 byli biskup Gorazd, představený katedrálního chrámu Václav Čikl, duchovní dr. Vladimír Petřek a předseda sboru starších Jan Sonnevend zastřeleni. Jejich rodiny spolu s dalšími zahynuly v koncentračním táboře, pravoslavní kněží byli posláni na nucené práce, církev zakázána, majetek konfiskován.
Dnešní pravoslavná církev, obnovená po druhé světové válce, je samostatná. První mezi biskupy - olomouckým, prešovským a michalovským - je v současné době arcibiskup pražský a metropolita českých zemí a Slovenska. Po vytvoření českého a slovenského státu r. 1993, působí nadále jednotně v obou nových republikách s řádnou registrací. Právnickou osobou v České republice je však Pravoslavná církev v českých zemích a právnickou osobou ve Slovenské republice je Pravoslavná církev na Slovensku.
Organizace
Pravoslavná církev má čtyři eparchie: Pražskou, Olomoucko - brněnskou, Prešovskou a Michalovskou. V čele každé eparchie je biskup. Kromě těchto čtyř biskupů má církev ještě jednoho biskupa vikáře Pražské eparchie - s titulem mariánskolázeňský. Nejvyšším představitelem církve je arcibiskup pražský.
Budoucí kněží studují na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Prešovské univerzity v Prešově, na jejím detašovaném pracovišti v Olomouci a v zahraničí.
Pravoslavná církev vydává měsíčník Hlas pravoslaví (česky), Odkaz sv. Cyrila a Metoda (slovensky a ukrajinsky) a kalendář - ročenku (česky a slovensky).
Je členkou Světové rady církví, Konference evropských církví a mezinárodní organizace pravoslavné mládeže Syndesmos.
Statistika
Pravoslavná církev má v České republice 82 farností (Čechy 51, Morava a Slezsko 31), dle sčítání lidu r. 2001 22.968 věřících a asi 100 tisíc věřících ze zahraničí, kteří pobývají v ČR.
KONTAKT:
Pravoslavná církev v českých zemích
Metropolitní rada
P.O.Box 655
111 21 Praha 1
tel: 224315015
fax: 224313137
christofor@worldonline.cz
23.11.2004, 16:23:00 Církve popisy Počet zhlédnutí ( 11081 )
Historie
UNITAS FRATRUM - neboli Moravská církev se zrodila ve středověku z velkého duchovního probuzení v Čechách (husitství). Významný vliv na její formování měl Petr Chelčický s učením o odmítání násilí. V roce 1457 odešli pod vedením Bratra Řehoře do ústraní v Kunvaldu ve východních Čechách a nazvali se Bratři a sestry zákona Kristova - Jednota bratrská.
Jednota zdůrazňovala trojí ideál víry, lásky a naděje a praktický křesťanský život vždy považovala za důležitější, než učení nebo církevní tradice. Rozšířila se v Čechách, na Moravě i v Polsku a velmi ovlivnila reformační teologii i českou kulturu. Kralická Bible, přeložená z původních jazyků, měla nesmírný význam pro uchování i čistotu českého jazyka po následující čtyři století. Mezi nejvýznačnější představitele patří Lukáš Pražský, Jan Augusta, Jan Blahoslav i učitel národů J. A. Komenský.
Pronásledování protestantů po bitvě na Bílé Hoře (1620) způsobilo, že desetitisíce lidí opustily vlast. Jiní zůstali a snažili se víru tajně uchovat a předávat ji alespoň svým dětem. Byli posilováni tajnou četbou Písma a povzbuzováni návštěvami kazatelů ze zahraničí. Tímto způsobem evangelíci jako skryté semeno přežili celé století.
Kolem roku 1722 se stupňoval náboženský útlak a emigrace z Moravy (Suchdol, Fulnek) zesílila. Pod vedením Kristiána Davida nacházeli uprchlíci útočiště na panství hraběte M. L. Zinzendorfa v Horní Lužici a vybudovali zde osadu Herrnhut (Ochranov), kde usilovali o zachování tradic staré Jednoty. Rozhodující impuls ke sjednocení přišel během slavení sv. Večeře Páně 13. srpna 1727, kdy prožili zkušenost mocné přítomnosti Ducha svatého (obnovení Jednoty bratrské). Tento zážitek způsobil nejen vnitřní sjednocení, ale také vzbudil touhu nést radostnou zprávu o Bohu těm, kdo ji ještě neslyšeli. První misionáři vycházejí r. 1732 k otrokům na ostrov sv. Tomáše v Karibském moři a po nich další: do Grónska, severní a jižní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie... Za necelých 30 let tak vyšlo z malého městečka celkem 226 misionářů a ve světě byli nazýváni podle svého původu Moravští bratři.
Tam, kde Jednota bratrská vznikla - v zemi otců - však směla znovu začít pracovat až po roce 1861. První sbor Obnovené Jednoty bratrské v Čechách byl založen roku 1870 v Potštejně.
Poslání
Ve svém vyznání a učení se současná Jednota vrací k původnímu odkazu Staré Jednoty a rozvíjí dědictví Jednoty Obnovené. Hledá současné způsoby misijní práce a zvěstování evangelia. Důraz klade na Slovo kříže a na osobní, živou víru ve Spasitele Ježíše Krista. Tuto víru se snaží uplatňovat i v oblasti výchovné a sociální (provozuje mateřskou a základní školu, vyšší odbornou školu misijní a je aktivní v sociální a pečovatelské práci).
Jednota bratrská je ekumenicky otevřenou církví a chce být mostem mezi církvemi episkopálními a kongregačními, mezi církvemi tradičními a charismatickými. Jejím vyznáním je heslo: VICIT AGNUS NOSTER, EUM SEQUAMUR - náš Beránek zvítězil, následujme jej. Podobu křesťanství obohatila několika zvyky (adventní hvězdy, hody lásky) a je známa používáním vybraných biblických veršů jako pomůcky ke každodennímu zamyšlení (Hesla Jednoty bratrské).
Organizace
Jednota bratrská v České republice je samostatnou provincií v rámci světové Jednoty bratrské (Unitas Fratrum - Moravian Church), která se skládá z celkem 19 provincií v Evropě, severní i jižní Americe a Africe. Zřízení je presbyterně-synodní: nejvyšším orgánem je Synod, v mezidobí je církev řízena tříčlennou Úzkou radou. Biskupové v Jednotě bratrské nemají administrativně-správní pravomoc, ale jejich funkce je duchovní: mají být staršími bratry a rádci kazatelů, pastýři pastýřů a strážci řádů. Proto jejich působnost není omezena hranicemi a jsou biskupy celé světové Jednoty.
Statistika
V současnosti má Jednota bratrská 28 sborů. V duchovenské službě JB slouží 45 ordinovaných duchovních a řada dalších pracovníků. Počet členů: 3426.
KONTAKT:
Úzká rada Jednoty bratrské
B. Němcové 54/9
460 01 Liberec 5
E-mail: jbcr@jbcr.info
URL: www.jbcr.info
UNITAS FRATRUM - neboli Moravská církev se zrodila ve středověku z velkého duchovního probuzení v Čechách (husitství). Významný vliv na její formování měl Petr Chelčický s učením o odmítání násilí. V roce 1457 odešli pod vedením Bratra Řehoře do ústraní v Kunvaldu ve východních Čechách a nazvali se Bratři a sestry zákona Kristova - Jednota bratrská.
Jednota zdůrazňovala trojí ideál víry, lásky a naděje a praktický křesťanský život vždy považovala za důležitější, než učení nebo církevní tradice. Rozšířila se v Čechách, na Moravě i v Polsku a velmi ovlivnila reformační teologii i českou kulturu. Kralická Bible, přeložená z původních jazyků, měla nesmírný význam pro uchování i čistotu českého jazyka po následující čtyři století. Mezi nejvýznačnější představitele patří Lukáš Pražský, Jan Augusta, Jan Blahoslav i učitel národů J. A. Komenský.
Pronásledování protestantů po bitvě na Bílé Hoře (1620) způsobilo, že desetitisíce lidí opustily vlast. Jiní zůstali a snažili se víru tajně uchovat a předávat ji alespoň svým dětem. Byli posilováni tajnou četbou Písma a povzbuzováni návštěvami kazatelů ze zahraničí. Tímto způsobem evangelíci jako skryté semeno přežili celé století.
Kolem roku 1722 se stupňoval náboženský útlak a emigrace z Moravy (Suchdol, Fulnek) zesílila. Pod vedením Kristiána Davida nacházeli uprchlíci útočiště na panství hraběte M. L. Zinzendorfa v Horní Lužici a vybudovali zde osadu Herrnhut (Ochranov), kde usilovali o zachování tradic staré Jednoty. Rozhodující impuls ke sjednocení přišel během slavení sv. Večeře Páně 13. srpna 1727, kdy prožili zkušenost mocné přítomnosti Ducha svatého (obnovení Jednoty bratrské). Tento zážitek způsobil nejen vnitřní sjednocení, ale také vzbudil touhu nést radostnou zprávu o Bohu těm, kdo ji ještě neslyšeli. První misionáři vycházejí r. 1732 k otrokům na ostrov sv. Tomáše v Karibském moři a po nich další: do Grónska, severní a jižní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie... Za necelých 30 let tak vyšlo z malého městečka celkem 226 misionářů a ve světě byli nazýváni podle svého původu Moravští bratři.
Tam, kde Jednota bratrská vznikla - v zemi otců - však směla znovu začít pracovat až po roce 1861. První sbor Obnovené Jednoty bratrské v Čechách byl založen roku 1870 v Potštejně.
Poslání
Ve svém vyznání a učení se současná Jednota vrací k původnímu odkazu Staré Jednoty a rozvíjí dědictví Jednoty Obnovené. Hledá současné způsoby misijní práce a zvěstování evangelia. Důraz klade na Slovo kříže a na osobní, živou víru ve Spasitele Ježíše Krista. Tuto víru se snaží uplatňovat i v oblasti výchovné a sociální (provozuje mateřskou a základní školu, vyšší odbornou školu misijní a je aktivní v sociální a pečovatelské práci).
Jednota bratrská je ekumenicky otevřenou církví a chce být mostem mezi církvemi episkopálními a kongregačními, mezi církvemi tradičními a charismatickými. Jejím vyznáním je heslo: VICIT AGNUS NOSTER, EUM SEQUAMUR - náš Beránek zvítězil, následujme jej. Podobu křesťanství obohatila několika zvyky (adventní hvězdy, hody lásky) a je známa používáním vybraných biblických veršů jako pomůcky ke každodennímu zamyšlení (Hesla Jednoty bratrské).
Organizace
Jednota bratrská v České republice je samostatnou provincií v rámci světové Jednoty bratrské (Unitas Fratrum - Moravian Church), která se skládá z celkem 19 provincií v Evropě, severní i jižní Americe a Africe. Zřízení je presbyterně-synodní: nejvyšším orgánem je Synod, v mezidobí je církev řízena tříčlennou Úzkou radou. Biskupové v Jednotě bratrské nemají administrativně-správní pravomoc, ale jejich funkce je duchovní: mají být staršími bratry a rádci kazatelů, pastýři pastýřů a strážci řádů. Proto jejich působnost není omezena hranicemi a jsou biskupy celé světové Jednoty.
Statistika
V současnosti má Jednota bratrská 28 sborů. V duchovenské službě JB slouží 45 ordinovaných duchovních a řada dalších pracovníků. Počet členů: 3426.
KONTAKT:
Úzká rada Jednoty bratrské
B. Němcové 54/9
460 01 Liberec 5
E-mail: jbcr@jbcr.info
URL: www.jbcr.info
19.10.2011, 10:41:00 Církve popisy Počet zhlédnutí ( 13318 )
Následující ...
Dalsi informace
Hledat:
Důležité odkazy
Komise a pracovní skupiny
Členské církve, církev přidružená a pozorovatelé
Pomoc potřebným - humanitární sbírky
Husovo jubileum v roce 2015
Podporujeme
Nepřehlédněte
Místní ekumena/ekumena v praxi
Duchovní kultura
