Aktuality

Seminář "Pastorační péče"

Karin Jancyková ERC | 25.10.01
Ve dnech 1. - 3. listopadu 2001 uspořádala Ekumenická rada církví v Domově sv. Karla Boromejského v Praze- Řepích seminář o pastorační péči. Vedoucí semináře a jedinou přednášející byla německá farářka Elisabeth Langerfeld, která již mnoho let působí jako pastorační pracovnice v nemocnici v Niesky. Vzhledem k tomu, že počet účastníků byl značně omezen, mohli být do kurzu zařazeni jen ti pracovníci hospiců, diakonických zařízení a církví, kteří se přihlásili nejdříve.
Přesto, že kurz byl velice intenzivní, nebyl únavný. Přednášky byly prokládány prací v malých skupinách, rozhovory a předváděním modelových situací. Na konci každého dne musel každý zúčastněný krátce zhodnotit co ho zvláště zaujalo, co pro něj bylo mimořádně důležité, co se mu nelíbilo. Na straně negativ se nejčastěji objevovala stížnost na nedostatek času.
Již úvodní přednáška velice zaujala všechny přítomné. Jednala o umění rozloučit se s tím, co v jednotlivých životních etapách ztrácíme a ocenit to, co nově získáváme. Konec dětství, odchod do školy, odchod z rodičovského domu, nová práce, nový byt, odchod dospělých dětí, úmrtí členů rodiny, odchod do důchodu. Kdo se naučil opouštět, lépe opustí i svůj vlastní život.
Další přednášky se týkaly těžce nemocných, jednotlivých etap, kdy se nemocný vyrovnává s nevyléčitelnou chorobou, reakcemi pacientů a přístupu ošetřujícího personálu i blízkých osob k nemocným, naslouchání životním příběhům, touha zůstat nezapomenut.
Úterní dopoledne bylo věnováno praktickým příkladům rozhovoru s lidmi, s nimiž je těžko se dorozumět: s němými, s lidmi, kteří jsou v komatu, po mrtvici, s cizinci, kteří nerozumí naší řeči. Odpoledne - doprovázení umírajících.
Poslední den byl zaměřen na ty, kdo nemocným pomáhají. Jak oni sami se mají a musí chránit před přepracováním, pocitem marnosti, před "vyhořením" a kde a v čem mohou najít naději a posilu pro svou práci, svou "zelenou louku".
Mezi účastníky semináře, zvláště během někdy velice intimních výpovědí při práci ve skupinách, byl navázán mimořádně dobrý vztah. To se odrazilo na přátelské a uvolněné atmosféře, která dovolila i chvíle smíchu, navzdory těžkým tématům, o kterých se hovořilo.
Na úspěchu semináře měly velký podíl i výborná tlumočnice a sestry boromejky, které nám připravily příjemné prostředí ve svém domově. Odměnou jim bylo, kromě spokojenosti všech přítomných, že se mohly semináře zúčastnit jako posluchačky.
Vzhledem k velice kladnému ohlasu, počítáme s opakováním, případně pokračováním semináře v příštím roce, pravděpodobně v Ostravě.